August, August, August 2010

Tato aktualita, začíná tvrzením, které školáky moc nepotěší. Je mou smutnou povinností říci, že prázdniny pomalu končí. Nebudu se k tomuto více vyjadřovat. Nečiní mně to vůbec žádné potěšení.

Vrhnu se raději na to, co se týká naší partičky šokácké. Čekalo nás teď pouze jedno vystoupení a to v  Rajhradě.  Naším úkolem bylo zahrát lidem, kteří se věnují historii. Zní to takhle celkem suše… jako kdybychom hrály nějakým učitelům či badatelům v časech minulých. Avšak tito lidé, kteří se tak náruživě věnovali historii, byli šermíři a nadšenci válečných aktů a bitev.

Ale začnu hezky popořádku…

Sraz byl v šest ve zkušebně. Jako vždy to naše nakládání připomínalo hru Tetris. Ve fnále se nám povedlo naložit všechno a nikde nic viditelně nepřečuhovalo. Pro jistotu jsme vozík přikryli ještě plachtou a přetáhli těmi gumovými provazy ukončenými háčkem. Někdy jsem tohoto nástroje používal, když jsem jel nakupovat na Esce. Aby se mi nákup udržel na nosiči.

Takže jsme vyjeli něco málo po půl sedmé. Cestou jsme se občas mrkli dozadu. Ale už za první cedulí, označující konec obce Střelice, jsme viděli, že plachta je k ničemu a spíš ohrožuje provoz na pozemních komunikacích. Vlála za námi jako zelený ocas za kometou, jako plášť superhrdiny, který si zvolil zelenou barvu. Plachta naštěstí vydržela až do Rajhradu. Po příjezdu na místo dění jsme si připadali trochu jako z filmu Návrat do budoucnosti. Každý z nás byl chvíli Martym McFlyiem. Ocitli jsme se v dobovém „ležení“ v polovině 17. století.

Zaparkovali jsme na louce. Lépe řečeno na poli, na slámě a na tom co ze slámy zbylo. Karča s Mončou rekognoskovaly terén a přezuly se, aby si neporanily své nožky - prozíravě měly s sebou více párů bot :o) Za chvilku přijel Ondra s děvčaty v dědečkově Škodovce.

Vyprahlí a žízniví jsme jako náměsíční zamířili ke stánku s pivem. Na podiu hrála rocková kapela a jejich frontman byl jako správný rocker vysvlečen do půl těla a strouhal to na kytaru, jako když mamka strouhá okurek na salát :o). Bezvadně jim to šlapalo, na čemž měl zásluhu i veselý basák s úsměvem od ucha k uchu, bubeník a ostrá sólová kytara. Popíjeli jsme a říkali si, co by se asi stalo, kdybychom se sbalili, jeli domů a do Kukačky :o)

Kapela skončila a my jsme začali nosit věci z auta a deponovat je pod podium. I Jožka-zvukař, začal svůj aparát přpravovat. Netrvalo dlouho a byli jsme připravení a posléze i nazvučení a mohli jsme spustit. Čas kolem 21:30. Začali jsme Annou K. a  už od začátku nás překvapilo to množství lidí pod podiem. Jejich motorická činnost se stupňovala. A my jsme si to hraní užívali. Nic nám nechybělo a občas (postupem času stále častěji) doputovala k našim nohám i flaška medoviny. A tak se hrálo a skákalo a křičelo a atmosféra byla vskutku vroucí. Potom se stala podivuhodná a na našich produkcích dosud nevídaná věc a to sice skoky z podia. Prvně to byli tanečníci odění v bílých dobových halenách, dámy v dobových šatech a na konci večera jsme to byli i my :o).  Naše těla padala do natažených rukou a náručí a v žilách nám kolovala koňská dávka endorfinů :o) Martin dokonce do rozvířeného publika hodil i paličky. Jednu chytil Zdenďa, kterého nutno zmínit, protože v pauzách na podiu sypal z rukávu svého kostýmu jednu básničku za druhou. Takže na tomto místě by měl přijít potlesk pro Zdenďu. Dále chodili na podium i ostatní účastníci večera a pokoušeli se nejrůznějšími způsoby zaujmout… Měli talent, to ano. Nakonec si s námi střihli i nějakou tu písničku. Tečkou za večerem byl úžasný klobás, který - jak mi všichni dosvědčí  -  jsem si nemohl vynachválit.

Značně unavení (fyzicky i společensky) jsme všechno zabalili a navzájem se doslova a do písmene dotlačili do auta. Zpět řídila Martinova Klára. Monča s Karčou v autě probíraly nejrůznější věci a hodně se u toho smály. Mně nezbývalo, než se smát s nimi a nechávat dál kolovat lahev s medovinou.

Konec už jenom heslovitě:

Dojeli jsme do zkušebny, vyložili věci. Nakonec jsme zakotvili na chvilku u Sokolovny na lavičce. Zde každý řekl pár moudrých slov, odpovídajících stavu člověka a pozdní hodině. Odtud vedla cesta rovnou do postele.

Tak jo, to je vše.

Mějte se fajn, přejeme krásný podzim :o) Váš ŠOK