Podzimní listopadová 2010

Nastal podzim, listí se nám krásně zbarvilo a popadalo na zem. U krbu, v houpacím křesle a s čajem položeným na stolku ze 17. století, píšu aktualitu. Hned druhá věta není pravdivá, ale rád bych si to vyzkoušel :o)

Začnu obligátní řečnickou otázkou: CO NOVÉHO SE UDÁLO?

V září začala škola. Dětské tváře dostaly nakyslý výraz. Hlavně po ránu. Většina z nás opět prošla vstupními dveřmi do nějakého toho vzdělávacího zařízení. Monča ovšem trochu jiným způsobem a to sice jako zaměstnanec. Přejeme jí hodně úspěchů, žádné zlobivé žáky a sígry.

Já jsem začal školní rok jako ten předchozí a to pořádným obědem a zákuskem.

V září jsme měli možnost hrát na jedné svatbě u nás ve Střelicích. Zde bych také rád poděkoval Vaškovi Fialovi za to, že byl ochoten zaskočit na chvíli za Martina, který byl zrovna na cestě z Hradce Králové. Setkalo se zde hodně mladých lidí a bylo veselo. Také jsme si mohli zahrát s vynikajícím muzikantem, což pro nás byla čest. Byly zde také různé improvizované vstupy hostů, které přispěly k dobré zábavě. Zjišťuji, že po skoro dvou měsících není lehké si všechno z tohoto večera vybavit. Nakonec snad asi řeknu, že taky jídlo bylo vynikající, a že si ho na svatbách vždycky hodně užíváme :o). Večer byl zakončen zpíváním u stolu, což bych klidně a sentimentálně mohl nazvat chvilka souznění :o). Pod vlivem vína a pozdní noci zde všichni pěli své oblíbené písně, avšak každý tak trošku po svém :o) A zde právě patří velké uznání výše zmíněnému „Panu kytaristovi“, který zvládal doprovodit tyto noční zpěvy…

Další bod v mém ohlédnutí je první říjen.

Byl to pátek a pro studenty z FSI VUT bezesporu slavnostní den. Konala se oslava založení této fakulty. K této slavnosti patřil odpolední program sestávající se z několika kapel. My jsme byli první z těch několika. Měli jsme čas. A tak jsme si v klidu své věci nachystali na prázdné a krásné skládací podium. Všude bylo plno beden a bylo vidět, že zvukaři jsou profíci. Po nazvučení jsme si dali něco teplého, protože bylo chladno. Buď to byl svařák, nebo káva v polystyrenovém kelímku, která mě donutila zamyslet se nad tepelnou izolací :o). Potom už byl čas na hraní. Měli jsme asi hodinu na naši produkci. Atmosféra byla taková, že když jsme začali, hráli jsme v podstatě jenom pro zvukaře a pro uvaděče, který se nás před začátkem ptal na naše úspěchy a kde se nám nejlíp hrálo. Lidí bylo málo, asi tak jako šafránu, zřejmě měli v pátek odpoledne na práci něco jiného :o). Odehráli jsme pár písniček, uklidili podium a dostali občerstvení, ze kterého bych rád vyzdvihl řízečky, zeleninový salát a palačinky s borůvkami a tvarohem :o)

Na naší schůzi, která proběhla někdy v srpnu, jsme se rozhodli pro úklid zkušebny. Bylo jasné, že to dřív či později musí přijít, neboť postupem času se na našich zkouškách stále více skloňovalo slovo nepořádek. Datum velkého úklidu bylo stanoveno na 9.10.  

Nastoupili jsme, rekognoskovali terén a debordelizace mohla začít. Nejdřív bylo řečeno: „Všechno ven!“ Kdo šel odpoledne kolem pošty, mohl se domnívat, že přijel nějaký pojízdný prodejce s veteší nebo že je svoz nebezpečného odpadu. Když bylo všechno venku, docela nás udivilo, co vše se do naší zkušebny vleze a zejména nám učarovaly některé archivní kousky z aparatury kapely Krtek –  věříme totiž tomu, že leckterému sběrateli či fandovi starých nástrojů a dalších skvostů by zaplesalo srdce :o) Další aktivita spočívala v úklidu drobnějších částic… vysávání a utírání prachu. Až bylo vypucováno, začali jsme s rozmyslem vracet věci zpět dovnitř. Zase jsme si vzali příklad ze hry Tetris a většinu kvádrovitých předmětů jsme pomocí této metodiky dokázali úsporně někam šoupnout. Výsledek byl nádherný. Pěkná, uklizená a dovolím si tvrdit, že i čistá zkušebna. V takové zkušebně je radost hrát. Věřme, že je to také motivace k častějšímu cvičení a prohlubování našeho přátelství.

Dostávám se ke konci.

Jenom připomenu, co nás čeká. Bude to:

za á) Fantasy ples v Komárově. Je to parádní akce plná lidí, jak je normálně neznáte

za bé) Mikulášská zábava v Bohunicích

K těmto akcím se zajisté vrátím v další aktualitě, neaktualitě :o)

Mějte se všichni krásně, přejeme pohodový podzim a těšíme se na vás na nějakých akcích, zábavách a nebo vás zkrátka potkáme někde na ulici nebo ve kšeftě :o)

Faithfully ŠOK band

August, August, August 2010

Tato aktualita, začíná tvrzením, které školáky moc nepotěší. Je mou smutnou povinností říci, že prázdniny pomalu končí. Nebudu se k tomuto více vyjadřovat. Nečiní mně to vůbec žádné potěšení.

Vrhnu se raději na to, co se týká naší partičky šokácké. Čekalo nás teď pouze jedno vystoupení a to v  Rajhradě.  Naším úkolem bylo zahrát lidem, kteří se věnují historii. Zní to takhle celkem suše… jako kdybychom hrály nějakým učitelům či badatelům v časech minulých. Avšak tito lidé, kteří se tak náruživě věnovali historii, byli šermíři a nadšenci válečných aktů a bitev.

Ale začnu hezky popořádku…

Sraz byl v šest ve zkušebně. Jako vždy to naše nakládání připomínalo hru Tetris. Ve fnále se nám povedlo naložit všechno a nikde nic viditelně nepřečuhovalo. Pro jistotu jsme vozík přikryli ještě plachtou a přetáhli těmi gumovými provazy ukončenými háčkem. Někdy jsem tohoto nástroje používal, když jsem jel nakupovat na Esce. Aby se mi nákup udržel na nosiči.

Takže jsme vyjeli něco málo po půl sedmé. Cestou jsme se občas mrkli dozadu. Ale už za první cedulí, označující konec obce Střelice, jsme viděli, že plachta je k ničemu a spíš ohrožuje provoz na pozemních komunikacích. Vlála za námi jako zelený ocas za kometou, jako plášť superhrdiny, který si zvolil zelenou barvu. Plachta naštěstí vydržela až do Rajhradu. Po příjezdu na místo dění jsme si připadali trochu jako z filmu Návrat do budoucnosti. Každý z nás byl chvíli Martym McFlyiem. Ocitli jsme se v dobovém „ležení“ v polovině 17. století.

Zaparkovali jsme na louce. Lépe řečeno na poli, na slámě a na tom co ze slámy zbylo. Karča s Mončou rekognoskovaly terén a přezuly se, aby si neporanily své nožky - prozíravě měly s sebou více párů bot :o) Za chvilku přijel Ondra s děvčaty v dědečkově Škodovce.

Vyprahlí a žízniví jsme jako náměsíční zamířili ke stánku s pivem. Na podiu hrála rocková kapela a jejich frontman byl jako správný rocker vysvlečen do půl těla a strouhal to na kytaru, jako když mamka strouhá okurek na salát :o). Bezvadně jim to šlapalo, na čemž měl zásluhu i veselý basák s úsměvem od ucha k uchu, bubeník a ostrá sólová kytara. Popíjeli jsme a říkali si, co by se asi stalo, kdybychom se sbalili, jeli domů a do Kukačky :o)

Kapela skončila a my jsme začali nosit věci z auta a deponovat je pod podium. I Jožka-zvukař, začal svůj aparát přpravovat. Netrvalo dlouho a byli jsme připravení a posléze i nazvučení a mohli jsme spustit. Čas kolem 21:30. Začali jsme Annou K. a  už od začátku nás překvapilo to množství lidí pod podiem. Jejich motorická činnost se stupňovala. A my jsme si to hraní užívali. Nic nám nechybělo a občas (postupem času stále častěji) doputovala k našim nohám i flaška medoviny. A tak se hrálo a skákalo a křičelo a atmosféra byla vskutku vroucí. Potom se stala podivuhodná a na našich produkcích dosud nevídaná věc a to sice skoky z podia. Prvně to byli tanečníci odění v bílých dobových halenách, dámy v dobových šatech a na konci večera jsme to byli i my :o).  Naše těla padala do natažených rukou a náručí a v žilách nám kolovala koňská dávka endorfinů :o) Martin dokonce do rozvířeného publika hodil i paličky. Jednu chytil Zdenďa, kterého nutno zmínit, protože v pauzách na podiu sypal z rukávu svého kostýmu jednu básničku za druhou. Takže na tomto místě by měl přijít potlesk pro Zdenďu. Dále chodili na podium i ostatní účastníci večera a pokoušeli se nejrůznějšími způsoby zaujmout… Měli talent, to ano. Nakonec si s námi střihli i nějakou tu písničku. Tečkou za večerem byl úžasný klobás, který - jak mi všichni dosvědčí  -  jsem si nemohl vynachválit.

Značně unavení (fyzicky i společensky) jsme všechno zabalili a navzájem se doslova a do písmene dotlačili do auta. Zpět řídila Martinova Klára. Monča s Karčou v autě probíraly nejrůznější věci a hodně se u toho smály. Mně nezbývalo, než se smát s nimi a nechávat dál kolovat lahev s medovinou.

Konec už jenom heslovitě:

Dojeli jsme do zkušebny, vyložili věci. Nakonec jsme zakotvili na chvilku u Sokolovny na lavičce. Zde každý řekl pár moudrých slov, odpovídajících stavu člověka a pozdní hodině. Odtud vedla cesta rovnou do postele.

Tak jo, to je vše.

Mějte se fajn, přejeme krásný podzim :o) Váš ŠOK

Budeme se na vás těšit v "historickém" Rajhradě!

4.7.2010 alias "Jedna letní"

Tak nám zase uplynul nějaký čas a my jsme se dostali do období, na které čekají všichni školou povinní. Nejsou to jenom žáci a studenti, ale samozřejmě i jejich učitelé. I my jsme se na léto samozřejmě těšili. A ono je tu. Pařák. Schováváme se pod slunečníky, pijeme ledové nápoje a nejraději bysme se váleli někde v chládku.

No a co se událo od poslední, májové aktuality? Bylo toho docela dost, třeba volby a tak dále. Čím se bavil Šok? Především prácí a učením. Bylo zkouškové a na tomto místě musím pogratulovat Monči, která nám úspěšně ukončila studium a je slečna magistra.

Takovým dnem, který Šoku svítil v kalendáři přímo červenou LEDkou byl 25. červen. Svátek měl Ivan a my jsme hráli v Ostopovicích na předhodové zábavě. Do této chvíle jsme se párkrát sešli ve zkušebně a střihli si pár věcí, které jsme tam potom mínili vypálit.

Psal se 25. červen. Kolem páté jsme s Martinem nasedli do auta a jeli na místo určení. Počasí bylo dobré, takové teplé. Moc teplé. V Ostopovicích už čekal Luděk s Martou, tak jsem se přivítali…. Zdaréééc….Potom jsme vyložili věci z vleku, dali si pivo a pomohli Luďkovi nachystat ozvučení. Pak přišla milá návštěva a sice Markéta a Zdeněk z Wegetů se svým malým synem, kterému se zalíbily bicí. Zalíbily se mu natolik, že si za ně sedl a se vší vervou začal bubnovat. Je hezké, že děti mají o hudbu zájem takřka od prvních krůčků. A tento chlapík má slušně našlápnuto. Jelikož jsme měli chvilku, než Luděk pozapojuje všecky káblíky a nechtěli jsme nečinně popíjet pivo, pomohli jsme s Mončou Martinovi vyleštit činely. A že se potom leskly, až se v nich člověk viděl. Po chvíli dorazil zbytek, Ondra s Karčou, a mohlo začít zvučení. Všecko šlo hladce a zábava mohla začít. Moc nás potěšila účast našich kamarádů a střelických spoluobčanů, kteří se nám hezky trousili před podiem. Hrálo se nám moc pohodově, občas trochu alternativně, ale myslím, že radost byla oboustranná a to je důležité. Takže děkujeme Ostopovicím a někdy zase naZdarééc :-)

Co bych ještě tak mohl dodat?

I dneska bych rád zakončil aktualitu něčím trochu mimo, něčím trochu netradičním a hlavně něčím poučným. Takže motto zní takto: „I stará kola mohou člověku zpříjemnit přítomné chvíle.“ :-)

Nejedná se o žádný světoborný příběh s bílým kapesníčkem na konci a nebo s úžasnou americkou hudbou během titulků.

Zkrátka a dobře jsem byl poslán dneska ráno do obchodňáku pro hladkou mouku a sádlo. Prvně jsem si řekl, že půjdu pěšky. Vystrčil jsem ukazovák ze dveří a došlo mi, že je teplo a že bych si s sebou musel vzít ventilátor. Ale tak dlouhou prodlužku doma nemáme a celou cestu okolo sebe mávat novinama se mi facht nechtělo. Pak mě napadlo, že kdybych ale fičel dolů, byl bych ofukován a chlazen automaticky. A bylo. Eska?..Ano.. Kdysi jsem to jako dopravní prostředek používal běžně. Určitě na tom jezdila i vaše babička (do Jednoty a tak). Postupem času jsem však jezdil raději po setmění. Dynamo fungovalo a vytvářelo dost elektrické energie pro žárovku ve světýlku. Na cestu jsem viděl a zůstával jsem zároveň v částečné anonymitě. Takže dneska jsem hodlal ráno oprášit, doslova oprášit, svou skládačku (barva červená metalíza). Vím, že to nezní až tak drsně, ale tato chebská kola jsou nezničitelná a určitý náznak toho, že nejsem žádnej měkota, se skrývá v přívěsku kostlivce na řídítkách. Chromovaná řídítka, která kdysi byla chloubou, bohužel zdobily stopy koroze, neblahého produktu oxidačních dějů. Kolo jsem vytáhl z dílny a ometl pavučiny. Pak jsem si říkal, že jsem je tam měl asi nechat, abych vzbuzoval trochu dojem…dojem, že jedu z první republiky…Dále jsem dofouknul kola a zkontroloval lékárničku. Máte pravdu, žádná lékárnička. Po těchto nezbytných úkonech jsem mohl vystartovat. Nasedl jsem na syntetický pěnový sedánek, který mi na pozdrav líbezně zavrzal. To samé udělaly i šlapátka a ostatní pohyblivé věci na tomto kole. Věděl jsem, že dolů dojedu a o zbytek jsem se nestaral. Svištěl jsem si to dolů po trafičáku a užíval si tuto takřka výletní jízdu. Chlazení fungovalo, igelitka vlála jako vlajka míru a kdybych býval někoho potkal, nadšeně bych mu kynul na pozdrav nebo ukázal véčko. Byl jsem veselý cyklista  s tím rozdílem, že jsem neměl mouchy mezi zubama. Vzpomněl jsem si na staré časy, kdy nás ještě na kole jezdilo víc a Eska neodmyslitelně patřila k našim večerům plných poflakování a zběsilých jízd. Taková dávka sentimentu by rozbrečela nejednu babičku.

Zbytek shrnu do několika slov. Nakoupil jsem, nasedl a vydal se k domovu. Pod trafičákem (kopcem) jsem sesednul a proklínal nadmořskou výšku a převýšení. Doma jsem kolo opřel a šel se napít. Tak.

Tento můj příběh byl mimo, byl netradiční a doufám, že i poučný. Nikdy nezatracujte stará kola, která patří k vašemu mládí. „I stará kola mohou člověku zpříjemnit přítomné chvíle.“ :-)

Mějte se fajn, užijte si prázdniny a dovolený, moře a hory a nezapomeňte zdravit maníky na Eskách :-)

Zdaréc

Srdečně všechny zveme na předhodovou zábavu do Ostopovic!

3.5.2010 aneb "Fidorka májová"

Byl pozdní večer  třetí máj,

večerní máj byl  hudby čas, 

Karčin zval ku zkoušce hlas,

kde u obecňáku ŠOK se schází.

    Jak vidíte, dovolil jsem si zahájit rekapitulaci uplynulých dní takto poeticky a věřím, že i tematicky jsem uhodil kladívkem na hřebíček.

    Z prvních 4 řádků je zřejmé, že jsme se po nějaké (ani sám nevím jak dlouhé) době opět sešli v naší zkušebně s cílem osvojit si několik melodií, které by vás, posluchače a případně tanečníky, mohly takříkajíc zvednout ze židlí anebo dokonce vyvolat nadšené ovace. Vědomi této skutečnosti jsme „vosolili zesák, abysme ty volty dostali do těla“. Pro dokreslení atmosféry: „Báječná ženská“ se ve třetí sloce změnila na heavymetalovou - řekl bych „Ocelovou soustružnici“, která získala odznak za práci na 150 %. :o) Tak jsme si to užívali :o)

    Ještě k tomu zesilovači. Nedávno jsem psal, že s námi nechtěl spolupracovat. Ukázalo se, že naše pesimistické pocity nebyly na místě a že chyba nebyla v té blikající krabici s čudlíkama, ale problém byl ve šňůrách. To sou takoví ti gumoví hadi, co se plazí po podiu. :o) Někdy, když se jim něco nelíbí, jsou schopní pěkně syčet a prskat :o) Doufám, že kolegové z National Geographic se nebudou zlobit :o)

    To byly nejžhavější novinky. A že jich teda je, co?

    Aspoň pár vět k měsíci dubnu. Hned na začátku jsme byli součástí velikonočního večírku v podniku ZKL. Byl to velice příjemný večer se spoustou zábavy, hudby, dobrého jídla a pití. Byl tam dokonce kuchař, který stál za švédskými stoly, které se prohýbaly pod talíři s pochoutkami a před kterými byste klidně mohli stát jako před výkladní skříní. Kuchař měl přirozeně bílou čepici, aby bylo poznat, že to ten kuchař je. :o) I my jsme dostali každý svou porci, která nás zasytila tak, že jsme se s rezignujícími výrazy na našich nadutých tvářích jen těžko sbírali k další sérii. Mně se třeba kytara vzdalovala od těla víc a víc dopředu. :o) Žízeň jsme zaháněli dobrým vínem. Mezi sériemi byli zaměstnanci ZKL podrobeni kvízům. Jako třeba z historie podniku, nebo odkud pochází velikonoční zajíček. (z Německa…odpověď z lesa uznána nebyla :o) Jinak se tančilo a zpívalo. A pro ty, kteří celý večer netančili, si přijela Mašinka. :o)

    Byl to výborný večer a všichni si ho náležitě užili. Děkujeme ZKL.

    Chýlím se ke konci.

  Pro zajímavost bych chtěl napsat aspoň jednu příhodu s ponaučením. Nenapadá mě skoro nic, protože já sám jsem nepoučitelný. Takže něco z historie, co jsem se dozvěděl ve škole.

   Jednou z věcí, která roku 1812 zkomplikovala Napoleonovo tažení do Ruska, byly knoflíky. Konkrétně cínové knoflíky. V Rusku je jak známo zima a při 13 °C se stabilní bílá modifikace cínu transformuje na strukturu šedého práškového cínu. Zkrátka a dobře knoflíky se začaly rozpadat a vojákům se začaly svlékat svršky a byla jim velká zima. Ještě, že neměli cínové meče s pušky. A co z toho plyne? Až pojedete někam, kde je zima, cínové knoflíky nechte doma.

   Tak se mějte co nejlíp a těšíme se na vás. Buď na ulici, ve kšeftě, nebo na zábavě.  Zdaréc :o)

28.3.2010 - „Velikonoční“

Tak na dveře klepou Velikonoce, potom přijdou prázdniny, Vánoce, Carnegie Hall a důchod. Teď vážně, Carnegie Hall beru zpět. Chtěl jsem jen naznačit, že čas letí.
Proto aspoň pár chronologicky psaných řádků v tomto ohlédnutí. Poslední „novinky“ byly zveřejněny 14.2. Dnes je 28.3. a popravdě ani nevím, jestli jsem od té doby měli zkoušku. Jednu jsme měl dnes, ale to porušuji chronologii zápisu, takže o dnešku až později.
Celá naše parta uplynulý měsíc pilně studuje a pracuje. To především. Takže všechny chválím a držím palce, ať se daří i nadále. Listuji kalendářem. Tento měsíc máme dva oslavence Martina a Karču, všechno nejlepší!
A taky přišlo jaro, zimní huňaté bundy nahradily lehké jarní. Někde se ke slovu dostaly dokonce sukně :o)

Příjemné setkání se konalo v pátek v Kukačce. Sešel se celý ŠOK a všichni jsme si hezky povykládali a taky se nasmáli, no jejej. Při cestě domů jsme se stavili ve zkušebně pro flašku vína. Toho se ještě někde u Sokolovny někdo domáhal, ale už nebylo. K neuvěřění.

V noci ze soboty na neděli se měnil čas. Pokud někomu neštimovaly pořady v televizi s hodinama na stěně, je to pravděpodobně způsobeno tímhle. Já jsem měl zrovna noční a měl jsem dost času o tom přemýšlet. Když jsem s úsměvem přetáčel rafičku ze dvou na tři hodiny, myslel jsem si, že se stane něco zvláštního, něco jako ve sci-fi. Nejsem zrovna Spielbergův nadšenec, ale myšlence na ufouny jsem se neubránil. Představil jsem si při tom posouvání ručičky, že vrátnici osvítí bíle světlo a UFO bez SPZ přistane před závorou.
Otevřou se dvířka ze kterých bude jak na potvoru svítít taky bílé světlo, takže ty vymoženosti, co mají v létajícím talíři nemám šanci vidět. Jen dvě černé siluety se ke mně přibližují. Schválně si beru bloček, abych si mohl zapsat jejich poselství, které jsou mimozemšťané občas ochotni sdělit. Místo toho mi říkají: „Tak co kámo, taky šachuješ s časem?“

No nic takového se nestalo, ale já jsem měl aspoň o hodinu kratší šichtu.

Dnešní zkouška, na kterou se všichni moc těšili předčasně ukončila technická závada. Zesilovač, což je taková krabice se spoustou hejblátek a občas ají bliká, se (promiňte mi ten laický výraz) nějak unavil. Možná se jenom přehřál, protože jsme do toho byli dneska dost zapálení a nebo měl nějakou jizvu na rtu, když při něm Ondra stál :o) Ale i tak jsme si stihli zahrát hezké písničky a nově trénujeme od Kryštofů „Tak nějak málo tančím“ (to je to, jak se tam na začátku píská) :o)

Ve středu nás čeká Velikonoční večírek v podniku ZKL, který pro nás bude velkým potěšením.

To by pro dnešek bylo všechno.

Přeji všem krásné Velikonoce.

Zdaréc

11.2.2010

Vítáme vás na zbrusu nových stránkách ŠOKU :o) Velký dík patří FunTomovi, který s nimi měl největší práci. Vám, kteří jste sem zavítali, přejeme příjemné pokoukání a pokud nám chcete něco sdělit (třeba, že se vám náš nový web líbí) máte prostor v komentáři pod tímto článkem :o)

Vše, co nám prozatím dal rok 2010, najdete v aktualitách 2010. Například naši dojmy z hraní na plesu v Třebíči a také návštěvu koncertu, na kterém Martin s kapelou Nasal Drops, křtil své první demo :o)

8.2.2010

Sobotní nevšední zážitek na plese v Třebíči :o)

Ahoj všem co jste se proklikali na naše stránky! Jak jsme se tu už zmiňovali, sobota 6. února patřila hraní na plese studentského klubu Halahoj v Třebíči. Náš bicmen Martin měl zrovna po náročném pátečním večeru, kdy se svou druhou kapelou Nasal Drops, ve které zpívá (a jde mu to stejně dobře jako hraní na Sonory), křtil nové demo.

Žádná známka únavy ale na něm nebyla znát a tak jsme vyjeli vstříc kraji Vysočina. V Třebíči už na nás čekal zvukař Luděk se svou manželkou Martou a tak jsme se směle pustili do nošení a vybalování všech možných šňůr, beden, zesilovačů a kdoví jakých ještě technických vymožeností. Šlo nám to fajn (teda spíš klukům, holky se staraly hlavně o to, aby seděly blízko topení a měly co pít :) ) a tak jsme kolem osmé  začali hrát. Ples to byl pěkný, plný nevšedních tanců od tradičních židovských (jsme přece v Třebíči :) ) až po Moon walk Michaela Jacksona. Nám se hrálo parádně, hlavně díky Luďkovi a taky díky lidem, kterých přišlo hodně a určitě i díky našim výhrám v tombole (největší radost jsme měli ze super králíka na kole, trošku ozdobeného si ho můžete prohlídnout ve fotogalerii). Cestou zpět jsme potkali srnku na silnici a taky non stop benzínku, kterou jsme vzali doslova útokem:-) Doufáme, že i příští rok na nás Halahoj nezapomene a my si to užijeme ještě víc:-)

14.1.2010

Ahoj v novém roce! Děkujeme všem za podporu v roce 2009! :-) Zvláště pak díky těm, kteří došli na Štěpánskou zábavu do Sokolovny, měli jsme z toho malinko obavy, jak vše dopadne, nakonec jsme (snad i jste) odcházeli nabití pozitivní energií a dobrou náladou a to vše díky vám. :-) Ve Fotogalerii si můžete prohlédnout jak fotky ze Štěpánské zábavy (děkujeme Honzovi Otoupalíkovi a Tomáši Kazdovi za ně!), tak ze sklípku v Mutěnicích, kam jsme zajeli v zajímavé sestavě Weget + ŠOK + naše drahé polovičky a hlavně + náš „guru“ milý pan Pavel Frőhlich. Akce to byla povedená, doporučujeme navštívit mutěnický sklípek Vojty Vrby :-) Neleníme a v nové sestavě s Davidem Škodou pilně cvičíme nové písničky (Team – Držím ti miesto, Tichá dohoda – Večírek osamělých srdcí, Tomáš Klus – Navěky) a těšíme se do Třebíče na ples studentského klubu HALAHOJ. Přikládáme odkaz http://ples.halahoj.org, kde si můžete na tuto akci zarezervovat lístky. A ještě poslední věc, facebooková mánie dolehla i na nás, takže kdo ještě není naším fanouškem na Facebooku, nechť se k nám připojí :-) Najdete nás pod názvem kapela ŠOK. K dnešnímu dni máme luxusních 178 fanoušků! Díky a ahoj zase někdy někde naslyšenou :-)